Proč se děti cítí dobře, když mají v pokoji nepořádek?

Proč se děti cítí dobře, když mají v pokoji nepořádek?

Častou chybou, kterou rodiče dělají je, že se spokojí s malým chabě vybaveným pokojem a nejprostornější místnost věnují svému dítěti. Malé děti však velké prostory děsí, a tak si budují různé bunkry a příbytky, kde se cítí bezpečněji.

Je to způsobeno tím, že děti si do jistého věku kolem 7 let stále vzpomínají na pocity v děloze. Způsobem, jakým dítě proti tomuto „ohrožení“ bojuje, pak může být zanesení prostoru hračkami i oblečením. Nepořádek totiž zaplňuje pro děti tolik tíživou prázdnotu. Pokud jsou děti malé, měli by mít snadný přístup do ložnice k rodičům. Později naopak musí ctít hranice.

Většinu toho, co se dítě naučí, mu rodiče nepředají svou výchovou, ale svým příkladem. Dítě velmi pečlivě sleduje vše, co děláte, cítíte, jak reagujete, a jak žijete. I z toho důvodu byste měli jít příkladem a klást na vybavení své ložnice velký důraz. Dítě by mělo vědět, že až jednou bude velké a bude stejně jako vy „mistrem“ života, bude odměněno i adekvátními prostory pro relaxaci. Vzor je velmi důležitý.

Pro inspiraci zde uvedu pár jednoduchých univerzálních tipů na dobré Feng Shui dětského pokoje:

  • Je-li příliš velký, zaplňte ho: umístěte sem stany, domečky, kde se dítě může schovat
  • Nepoužívejte extrémní barvy jako je červená, černá. Vhodný není ani celý bílý pokoj. Dítě potřebuje trochu barvy. Dobře na děti působí žlutá, oranžová, bílá, zelená a modrá. Vhodné jsou přírodní materiály.
  • Není vhodné mít v dětském pokoji zvířata.
  • Neumísťujte dětskou postel pod střešní okno či do blízkosti dveří. Palandy jsou v pořádku, jen musíte eliminovat možný svár o to, kdo je dole a kdo nahoře.
  • Pokud to místnost dovoluje, můžete umístit dětskou postel tak, aby hlava dítěte ve spánku směřovala k východu či jihovýchodu – tyto dva směry zajišťují růst. Nedoporučuji směřování na sever – děti, které spí hlavou směrem na sever mohou být nedostatečně vyživovány a ve výsledku menší. Nevhodným směrem je rovněž severovýchod, kde může docházet k pomočování či dokonce nočním děsům.

Česká škola Feng Shui

Plán domu pana Nanaa Sakaki

Rád bych si postavil dům na naší planetě Zemi. Dnes je prvního ledna, moje šedesáté narozeniny. Doteď mne nazývají výstředníkem. Doteď ještě nemám vlastní dům: Jaká ostuda po tolika letech toulavého života – dnes jsem se vážně rozhodl postavit si vlastní dům ..

Kde by měl můj dům stát? Ve vysokých Andách kde se setkávají ledovec a poušť anebo na obratníku Raka, kde se setkávají korálové ostrovy s dešťovým lesem? Nebo v tajze, kde polární záře střeží severní pól? Anebo na ostrově ve Východočínském moři kde obrovské cedry krotí mladé tajfuny nebo v severním Japonsku, kde bukové lesy jsou nádherným přístřeším divokým bytostem? Nebo na poloostrově v Ochotském moři, kde žhne bůh v jícnu sopky?

Kulatý, kuželovitý dům jako ptačí hnízdo .. Např. tepee amerických Indiánů nebo mongolská jurta. Obě odolají zemětřesení i tajfunu. Stavební materiál musí být hojný a snadno k mání. Např. bambus, cedr, jíl, korálový vápenec, čedič. Cementem bude pot, moudrost a přátelství.

Mikrokosmos – Výška 100m, poloměr 100m. Kostra z bambusu a cedru. Spodek z lávy a jílu. Koberec z modrých orlíčků. Strop z orchidejí. Došky z pampasové trávy.

Namísto zdi živé, dýchající sochy: střízlík obecný, orel skalní, mořský plankton, vorvaň obrovský, dinosaurus, salamandr.

A já, jakožto představitel suchozemských savců, stojím v koutě místo klávesnic: Já a všechna stvoření jedním hlasem, a v rytmu srdečního tepu. Vířící, dýchající melodie – píseň přitakávající životu. Celá báň vibruje zvuky píšťal bambusových varhan. V noci, bez elektřiny.

Světlo a mysl si hrají a vytvoří planetárium. Před vašima očima vyvolávám nejen všechny hvězdy na nebi, ale také 10.000,000.000 světelných let budoucnosti vesmíru.

Celý dům je klimatizován, a zavlažován. Veškerá jídla stále po ruce. Je-li ti však přece jen zima, obejmi někoho! Je-li ti horko, vysvleč se donaha! Máš-li ještě hlad, nacpi se fazolí! Jsi-li ještě smutný, spolkni horkou polévku vlastních slz!

Tento dům je předně pro mé rozkošné děti. A pro kohokoliv, kdo by chtěl se mnou bydlet. Na místě kde hvězdy, slunce, vítr a voda oslavují bytí. Lopatou ryji zmrzlou půdu ..

Hluboce modré zimní nebe: S nebe padají dvě tři čtyři sněhové vločky. Mé ucho zachycuje vzdálené a tlumené šeptání zpěvu. Lákavá, svůdná píseň mořské víly Kalypsó.

Moje srdce se rozhoří touhou po neznámé zemi. Zahazuji zablácenou lopatu. Za zády nechávaje nový dům pokrytý sněhem. Vyrážím do neznámé země.

(Převzato z knihy NANAO, kterou v překladu Jiřího Weina vydalo v roce 1990 nakladatelství Pražská imaginace)