Zvířecí figury u vstupu dle Šintó

Ve vstupu nebo uvnitř buddhistických, taoistických nebo šintoistických svatyní, císařských paláců nebo jinak důležitých budov na Dálném Východě se vždy setkáme se s párem zvířecích figur, které jsou instalovány jako dekorace a jako znak pro ochranu všech posvátných míst.

          KOMA-INU   (Zvířecí figury u vstupu do důležitých míst)

   Ve vstupu nebo uvnitř  buddhistických, taoistických nebo šintoistických svatyní, císařských paláců nebo jinak důležitých budov na Dálném Východě se vždy setkáme se s párem zvířecích figur, které jsou instalovány jako dekorace a jako znak pro ochranu všech posvátných míst. Tyto zvířecí figury, podobající se lvům, jejichž sochařské tvarosloví je poznamenáno vlivem primitivního umění starých kultur   jsou v Japonsku nazývány „Koma-Inu“. Doslovně pes Koma – jeden z trojky divize prastaré Koreje. Tyto zvířecí figury jsou právem považovány za jedny z nejvíce překvapujících objektů které jsou bezprostředně spojeny s  taoistickými, buddhistickými a šintoistickými svatyněmi a se všemi významnějšími stavbami v Číně, Hong Kongu, Tchajwanu, Japonsku, Koreji a dalších zemích dálného východu. Existují tři typy těchto zvířecích figur: za prvé, figury reprezentují lva a psa; za druhé, obě figury jsou lvi; za třetí, ani jedna figura z obou nereprezentuje lva. Ve skutečnosti, o výkladu, který  je správný se vedou otevřené diskuse. Tyto zvířecí figury jsou dále rozdělovány do těchto kategorií: (1) obě zvířecí figury mají rohy; (2) pouze jediná figura má rohy; (3) ani jedna z nich nemá rohy; (4) oba figury mají ústa otevřená; (5) pouze jediná figura (stojící na pravé straně) má otevřená ústa; (6) oba figury mají zavřená ústa. Tyto sochy jsou výhradně  vytesány z kamene-nejčastěji z tmavé žuly nebo světlého mramoru, ale také mohou být odlity z bronzu nebo vyřezány ze dřeva. Zřídka se lze setkat s figurami, které jsou zhotoveny z porcelánu.

Funkce těchto zvířecích figur je zpravidla podobný jako  Ni-O (jedná se o pár králů  Déva v buddhismu), jejichž předmětem-je zabránit vstupu do posvatného okolí zlým duchům. Podatata a význam zvířecích figur „Koma-Inu“ je zahalena tajuplnými legendami, které dnes lze jen ztěží iterpretovat z následujících omezených pramenů s nezvyklými výklady:

1/ „Po podrobení Koreje japonskou císařovnou Jingo  Kogu v roce 200 našeho letopočtu museli korejští lidé přísahat že budou navždy sloužit Japonsku jako věrní psi (Inu), zároveň císařovně poslali jejich královského panovníka jako záruku a osmdesát lodí naložených dary. Od té doby vzniklo jméno Koma-Inu (korejský pes). Sochařské práce, které byly přivezeny z Koreje byly umístěny před Šintoistickou svatyní jako důkaz pokory.“

2/ „Když císařovna Jingo Kogu a její vojsko přistálo na korejské břehy, objevil se z ničeho nic pes a choval se jako průvodce pro její expedici. A díky jeho pomoci zvítězila. Za jeho služby nechala císařovna zhotovit jeho sochy a dala jim jméno „Koma-Inu.“ Od té doby, se stalo zvykem zaměstnávat Koma-Inu jako hlídač Šintoistické svatyně.“

3/ „V bájných dobách, kdy bůh Hosuseri-no-Mikoto, byl přemožen ctností a důstojností jeho mladšího bratra Hikoho-hodemi-no-Mikoto, slíbil mu že on a jeho potomci se musí stát takzvanými „psími zaměstnanci“ za účelem navždy střežit vstupní brány paláců . Tato událost dala vzniknout zvyku instalování psích figur před vstupem do budovy.“

4/ Protože psi jsou věrní, vděční, poctiví, schopni vyčenichat nebezpečí, a sledovat domy ve dne i v noci,

začali se jejich sochy umísťovat v blízkosti Šintoistických svatyní jako jejich strážci.“

5/ „Podle nejstarších záznamů, lví a psí figura byli obvykle užívány v Císařských palácech pro zatížení pravé a levé strany bambusové nebo hedvábné zástěny aby zabránili jejímu mávání ve větru.“

Je také možné, že Koma-Inu nevznikl v Japonsku ale mohlo se jednat o uctívání přírodních božstev v Indii nebo dalších zemích.Mohl být také odvozen ze starých kamenných soch, které byly objeveny v blízkosti císařských hrobek a palácových bran v Číně.

LIŠČÍ FIGURY A ŠINTOISTICKÉ SVATYNĚ

Liščí figury, které jsou zpravidla zhotoveny z kamene a umístěny v přední části svatyně „Inari.“ Tyto sochy můžou působit na první pohled poněkud cize v šintoistických svatyních ale ve venkovských sídlech, jsou obvyklé. Ve skutečnosti, jsou tam dva druhy „Inari,“- šintoistické a buddhistické. Šintoistické Inari založila Uga-no-Mitama, bohyně obilí a dobré úrody, která  je uctívána ve svatyni Fushimi- Inari v Kyotu, založené v únoru roku  711. Od té doby je v Japonsku založeno nespočetné množství svatyní Inari příslušejících šintoismu a  tato svatyně je jedna z nejuctívanějších.

Buddhistické Inari je reprezentuje Dakiniten, dříve démon který původně byl údajně liška.  Byl považován za tvora ovládajícího své zázračnýmé instinkty.  Předvídal smrt šest měsíců předem a  požíral srdce lidských tvorů. Zpočátku on měl ve zvyku chovat se divoce, ale později byl přemožen urozenou ctností Buddhy Sakyamuniho, nakonec se stal věrným ochráncem buddhismu. podle toho, nemělo by to být zajímal se že liščí figury jsou umístěné na pozemcích buddhistických chrámů-Inari. V období Tokugawa převládalo intenzívní přesvědčení mezi neznalými lidmi že liška byla nadpřirozené zvíře, takže byla uctívána s velkým respektem. Nejvyšší popularitě se těší buddhistický Inari chrám Toyokawa Inari který je  v prefektuře Mikawa.

Důvod proč Shinto a buddhista Inari přišel být popletený navzájem je široce věřil být  odezva pro skutečnost , že božstvo Uga-no-Mitama bylo podobně nazváno „Miketsu-kami,“ a bylo psaný v čínských písemných záznamech dvěma způsoby, význam „kami (božstvo) jídla“ a „kami (božstvo) tří   Lišek.“ na druhé straně, tři verze příběhu že Kukai, pojmenovaný po své smrti Kobo-Daishi (773-835), se jednou setkal, blízko chrámu Toji v Kyotu, se šedovlasým mužem „nesoucí sazenice rýže,“ který znal „Inari“ v Japonštině, a učil se od něho posvátnou nauku. Kukai který byl potom opatem chrámu Toji, hlavního sídla v  sousedství současné Fushimi-Inari svatyně, založil  záměnou dvě Inari. Neměli bychom se zajímat o to, že  podnikl tento krok, protože vynaložil zoufalé úsilí pro rozšíření jeho doktrín, veškeré obory umění a prostředky byly v jeho režii.  Byl to pravděpodobně další faktor míchání dvou rozdílných Inari a mohl by vysvětlit, proč se liščí figury instalují v okolí šintoistických svatyň. V současnosti chápeme lišku jako zaujaté a neformální zvíře, jakožto posla šintoistických Inari. Z toho důvodu je dovoleno ji zůstat v základnách svatyně.

FIGURY DIVOKÉHO KANCE A ŠINTOISTICKÉ SVATYNĚ

Nejkurioznějšími zvířecími figurami, které symbolizují strážce šintoistické posvátné půdy jsou představovány párem divokých kanců zhotovených v kameni. Jsou vyjímečným příkladem zvířecích figur a vůbec jedinečnou ukázkou zobrazení divokého kance ve spojení se šintoistickou svatyní. Tyto figury divokých kanců jsou instalovány  jen ve vnější části modlitebny. Příběh o svatyni věnované Wake-no-Kiyomarovi (732-799), který je dnes ctěn jako vzor oddanosti  je příběh prostý ale plný historických asociací,. Svatyně se nachází západně od Císařského paláce v Kjotou-přímo na druhé straně ulice. Původ vzniku používání těchto zvláštních figur můžeme charakterizovat v následujícím příběhu:

Wake-no-Kimaro byl přední dvořan  Narského dvora za vlády císařovny Šotoku kde poskytl nejvýznačnější služby v přemístění císařského města do Kjota. Jednou se císařovna Shotoku rozhodla jmenovat na trůn buddhistického kněze jménem Dokyo, protoře to byl její oblíbenec. Asi není třeba přípomínat, že tento nápad byl příliš povážlivý nehledě na to, že byl naprosto v rozporu se stálým zvykem císařské rodiny, kdy císař by měl být vždy potomek z císařské rodiny. Císařovna proto vyslala Kiyomaro k svatyni Usa-Hachiman v Buzen za účelem věštby u božstva Kami aby se ujistila, zda její neobvyklé stanovisko je správné či nikoli. Dokyo však nebyl ve skutečnosti nikdo jiný než vychytralý buddhistický kněz vysoké hodnosti a vlivu. Pohrozil Kiyomarovi, před  jeho odchodem na důležitou misi, s hrozbou že musí přinést příznivou věštbu, která ho bude opravňovat vládnout zemi, jinak ho nemine přísný trest. Ale Kiyomaro byl čestný muž a vrátil se s výsledkem věštby, která byla nepříznivá pro proradného kněze . Následkem toho, nadutý Dokyo se zuřivě rozhněval, a nechal posla Kiyomaro tajně zavraždit tlupou zločinců. V kritickém momentu, kdy mělo dojít k zavraždění-objevili se divocí kanci, bůh ví odkud a vrahové se zmateně rozprchli do všech stran. A v tomto okamžiku se podařilo Kiyomarovi, hrdinovi duchapřítomnosti, odejít z bezprostředního nebezpečí a tak zachránil svůj život. Byl znovu jmenován do stavu jeho bývalé hodnosti, zatímco zlomyslný kněz byl poslán do vyhnanství v prefektuře Shimotsuki, kde zemřel v roce 772. Divocí kanci zhotovení z kamene jsou umístěni v šintoistické svatyni zasvěcené Kiyomarovi  a jsou navěky svědky výše uvedené události.