Když vás domů vede Feng Shui

Když vás domů vede Feng Shui

Pro mnoho lidí znamená dodržování principů Feng-Shui zbytečné omezení, něco, co brání v rozletu, kreativitě navrhnout zajímavý dům. Nechávám je při tom a s vděčností a pokorou využívám neuvěřitelnou moudrost, jak díky harmonickému bydlení žít život protkaný zázraky.

Pro mnoho lidí znamená dodržování principů Feng-Shui zbytečné omezení, něco, co brání v rozletu, kreativitě navrhnout zajímavý dům. Nechávám je při tom a s vděčností a pokorou využívám neuvěřitelnou moudrost, jak díky harmonickému bydlení žít život protkaný zázraky.

Pozemek pro náš dům jsme hledali opravdu dlouho, a tak nezapomenu na okamžik, kdy jsme se na tu pravou parcelu přijeli podívat poprvé. Hned jsme se cítili jako doma, ikdyž jsme stáli na louce. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím, místo totiž splňovalo veškeré naše požadavky, touhy a přání, i ty, ze kterých jsme byli ochotni slevit.

Pozemek byl hodně drahý a majitel s námi odmítal o ceně diskutovat. Tak jsem na inzerátu přepsala částku, kterou jsme byli ochotni zaplatit a papír položila na stolek v obýváku, kde díky Feng-Shui vím, že je místo prosperity a aktuálního vlivu. (Nutno dodat, že na stolku už měsíce ležela červená obálka s popisem, co všechno od nového místa očekáváme.) Nedělala jsem si starosti. Parcela vypadala, jakoby jí Země vymodelovala přímo podle našich představ, prostě nám patřila. Takže vás asi nepřekvapí, když za týden jsme obdrželi kladné vyjádření z Realitní agentury a mohli se pustit do patřičných úkonů spojených s koupí pozemku.

Malujeme dům

O Vánocích jsme vymysleli a nakreslili dům, podle principů Feng-Shui, půdorys v poměru Zlatého řezu. Naladili jsme se na vlivy definované podle Feng-Shui a nechali se vést. Tam, kde energie klesá dolů, jsme navrhli dřevěné schodiště, sedačku v místě Harmonie ve vztazích. Všude máme možnost sedět, pracovat či odpočívat ve svých příznivých směrech, vstup do domu se otevírá hojnosti a prosperitě. Oba s manželem máme pracovny, kde panují „naše Hvězdy“. V návrhu jsme se opravdu vyžívali, cítila jsem velkou euforii a radost z tvoření.

Ani administrativní část a komunikace s úřady nás nestály moc sil. Blížil se však okamžik, kdy bude třeba prodat náš stávající dům a z toho jsem měla obavy. Hodně jsem v něm zakořenila, už jsem si neuměla představit život v provizorním bytě, zatímco budeme stavět.

Prodáno

Ještě mi buší srdce, když si vzpomenu na to pondělí, kdy mi zavolala kamarádka, jestli bychom jim náš dům neprodali na investici. Klidně v něm můžeme dál bydlet, než dostavíme dům nový. Přišlo mi to jako dar z nebes, neuvěřitelný zázrak!

Dům jsme prodali a na Katastrálním úřadě došlo k přepisu majitele. Hned pár dní nato se manželovi rozpadla stavební parta, mě přestali kontaktovat klienti. Jakoby se všechno zkazilo. Nechápala jsem, co se děje.

Dala jsem tomu čas, odjeli jsme na víkend a po návratu domů jsem najednou měla silné nutkání přeházet všechny dekorace. Když jsem likvidovala svíčku z místa, kde jsem jí vždy potřebovala mít, mi to došlo. Ač to naprosto odporuje veškeré logice, náš Domov se energeticky navázal na ještě neexistující dům! Kdyby mi to někdo vyprávěl, uričtě bych nevěřila, že nějaký „lidský seznam“ (mám na mysli ten Katastrální) bude mít tak velký energetický vliv. Ale už jsem věděla co dělat a doplňky přemístila podle úplně odlišné matrice. Za pár dní si všechno sedlo, manžela napadlo kontaktovat dávného známého a jako zázrakem se utvořila nová stavební parta v novém místě bydliště.

Pod vlivem těchto změn se manželovi „omylem“ podařila pěkná přesmyčka. Zapomněl si na klávesnici vypnout caps lock a projektantovi napsal název naší obce místo Zboží zBOŽÍ. Rychle se to ujalo…

Zhmotňujeme naše sny

A tak jsme se pustili do díla. Na podzim jsme vybrali a poobjímali na osmdesát stromů, které byly skáceny ve správný den (podle postavení Luny). Teď už zase stojí (ikdyž v podobě trámů a latí) a tvoří kostru našeho domu. Lunární dřevo nejsou jen obyčejná prkna, je znát, že je to živý materiál. Zdi a příčky máme vyplněné nepálenými cihlami, finální povrch tvoří hliněné omítky, v ložnicích dozdobené  polodrahokamy – citríny a granáty. Na zem jsme položili masivní dubovou podlahu a dlažbu ve tvaru hexagonu (léčivý tvar, který využívají včely při stavbě pláství). Příčku mezi kuchyní a obývákem tvoří hliněná pec s kamenným obkladem, troubou a prostorem na ležení. Zlatým hřebem vizáže našeho domu jsou vstupní dveře s gravírovaným motivem květu života (symbolem posvátné geometrie) v kulatém prosklení. Prostě krása!

Další perličky

Všechno nefunguje tak snadno a jednoduše, jak to v textu může vyznít. Když se pustíte sami do takového projektu, stojí vás moře sil a nervů, je třeba mu obětovat opravdu hodně. Pořád je třeba mít na mysli, že veškerá námaha stojí zato a dům vám vše vrátí i s úroky. My měli navíc to štěští, že vždy v okamžiku pochyb a obří únavy přišla nějaká „zpráva“…

Už jsme se pomalu blížili do finále a tak jsem před koncem školního roku začala zařizovat přestup syna na novou školu. Při vyplňování formuláře jsem brblala nad novým číslem domu. Máme 67 a já si přála šťastnou osmičku na konci. V ten samý den jsem si nafotila naše krásné dveře s květem života a chtěla dát fotky na facebook. Otevřela jsem knížku od Jeanne Ruland a Gudrun Ferenz, abych symbol posvátné geometrie popsala odborněji a zas nevěřila svým očím: „Z květu života vzniká ve dvojrozměrném zobrazení ze třinácti kružnic plod života. Číslo třináct je číslo zasvěcení…“Najednou mě v součtu ta 6 a 7 dávala oproti osmičce větší smysl…

Navíc v den vysvědčení dorazil syn domů, oči navrch hlavy. Od září k nim do třídy přestupuje kluk z Gymnázia z našeho budoucího působiště! Vypadalo to, jakoby shora přišel pokyn ke střídání. Učitelé na obou školách byli z této „náhody“ v šoku, my vděčně přijali zprávu, že do nového místa prostě patříme.

Odjezd

Přišel den loučení. Uspořádali jsme malou zahradní párty pro sousedy, nacpali veškerý náš majetek do krabic a do aut a s pomocí přátel vyrazili. Ještě naposledy jsem se šla rozloučit s domem, který postavil můj muž, ve kterém vyrostl náš syn, v zahradě jsem zasadila každou kytku. Pro slzy jsem skoro neviděla na silnici. Každým kilometrem jsem bojovala s vlnami obrovské nechuti měnit svůj život od základů. Kocour na místě spolujezdce mi vydatně sekundoval. Až v jedné Lhotě u Poděbrad jsem vytřeštila oči na velkou amatérsky vyvedenou ceduli přímo u silnice: NOVÉ ZBOŽÍ – BUDE SE VÁM LÍBIT!

Závěrem

Miluju tyhle situace, kdy mi život dává najevo, že jsem na správné Cestě, cítím se být požehnanou a chráněnou. Proto pro mě Feng-Shui neznamená omezení. Díky bydlení sladěnému s vlivy Země a Nebes mě vede a učí žít jako součást celku. Lunární dřevo, květ života, Zlatý řez, to vše vlivy Feng-Shui ještě podtrhuje.

Autor článku: Dana Škvorová

Více o autorce a držitelce Mezinárodní pečetě absolventa České školy Feng Shui se dozvíte v jejím profilu.

Plán domu pana Nanaa Sakaki

Rád bych si postavil dům na naší planetě Zemi. Dnes je prvního ledna, moje šedesáté narozeniny. Doteď mne nazývají výstředníkem. Doteď ještě nemám vlastní dům: Jaká ostuda po tolika letech toulavého života – dnes jsem se vážně rozhodl postavit si vlastní dům ..

Kde by měl můj dům stát? Ve vysokých Andách kde se setkávají ledovec a poušť anebo na obratníku Raka, kde se setkávají korálové ostrovy s dešťovým lesem? Nebo v tajze, kde polární záře střeží severní pól? Anebo na ostrově ve Východočínském moři kde obrovské cedry krotí mladé tajfuny nebo v severním Japonsku, kde bukové lesy jsou nádherným přístřeším divokým bytostem? Nebo na poloostrově v Ochotském moři, kde žhne bůh v jícnu sopky?

Kulatý, kuželovitý dům jako ptačí hnízdo .. Např. tepee amerických Indiánů nebo mongolská jurta. Obě odolají zemětřesení i tajfunu. Stavební materiál musí být hojný a snadno k mání. Např. bambus, cedr, jíl, korálový vápenec, čedič. Cementem bude pot, moudrost a přátelství.

Mikrokosmos – Výška 100m, poloměr 100m. Kostra z bambusu a cedru. Spodek z lávy a jílu. Koberec z modrých orlíčků. Strop z orchidejí. Došky z pampasové trávy.

Namísto zdi živé, dýchající sochy: střízlík obecný, orel skalní, mořský plankton, vorvaň obrovský, dinosaurus, salamandr.

A já, jakožto představitel suchozemských savců, stojím v koutě místo klávesnic: Já a všechna stvoření jedním hlasem, a v rytmu srdečního tepu. Vířící, dýchající melodie – píseň přitakávající životu. Celá báň vibruje zvuky píšťal bambusových varhan. V noci, bez elektřiny.

Světlo a mysl si hrají a vytvoří planetárium. Před vašima očima vyvolávám nejen všechny hvězdy na nebi, ale také 10.000,000.000 světelných let budoucnosti vesmíru.

Celý dům je klimatizován, a zavlažován. Veškerá jídla stále po ruce. Je-li ti však přece jen zima, obejmi někoho! Je-li ti horko, vysvleč se donaha! Máš-li ještě hlad, nacpi se fazolí! Jsi-li ještě smutný, spolkni horkou polévku vlastních slz!

Tento dům je předně pro mé rozkošné děti. A pro kohokoliv, kdo by chtěl se mnou bydlet. Na místě kde hvězdy, slunce, vítr a voda oslavují bytí. Lopatou ryji zmrzlou půdu ..

Hluboce modré zimní nebe: S nebe padají dvě tři čtyři sněhové vločky. Mé ucho zachycuje vzdálené a tlumené šeptání zpěvu. Lákavá, svůdná píseň mořské víly Kalypsó.

Moje srdce se rozhoří touhou po neznámé zemi. Zahazuji zablácenou lopatu. Za zády nechávaje nový dům pokrytý sněhem. Vyrážím do neznámé země.

(Převzato z knihy NANAO, kterou v překladu Jiřího Weina vydalo v roce 1990 nakladatelství Pražská imaginace)